Toto téma je pro mě samotného docela vratká půda. Sám jsem kuřák, jsem z kuřácké rodiny a velice málo dělám pro to, aby tento zlozvyk z mého života nadobro zmizel.

Naštěstí nejsem, tedy věřím, že nejsem ten popelníkový typ. Člověk, který dává čtyřicet denně je cítit znatelně jinak, než člověk, který si jich dá pět.

Jednomu takovému chlapíkovi – tedy takovému, u kterého z metru poznáte, že se svým denním průměrem blíží padesáti, protože vzduch kolem něj se dehtem jen telelí – jsem se měl podívat na problém s počítačem. Po odstranění hlavní závady (jen výměna zdroje) jsem se automaticky vykašlal na kroky které měli následovat – čištění pasivů od nechutných, smrdutých a snad i zdraví nebezpečných nánosů prachu a dehtu. Vše z pasivního nasávání kouře.

Kolega z práce se náhodou k tomuto počítači po čase dostal znova a došlo i na ono čištění. Doteď nechápu, kde sebral tolik lidskosti a vyčistil vše do stříbrna.

Ať jsou ty fotky sebevíc odpudivé, názorné, poučné, pro mě jako kuřáka z toho stále nic razantního nevyplývá, což paradoxně nutí k zamyšlení.)

Myslíte, že názorné ukázky rakovin orgánů, zánětů zubů a podobných hnusů na krabičkách cigaret můžou pohnout alespoň částí kuřáckého publika? Mnou rozhodně ne…

No related posts.

Related posts brought to you by Yet Another Related Posts Plugin.